Novela Pražské nepříjemnosti je situována do Prahy let 1970-1990. Hlavní hrdina čtyřicetiletý novinář Ivan Chlud je na jaře roku 1990 vyhozen z prestižního deníku, protože zasvětil svou kariéru boji proti disidentům. Jeho vyprávění je svéráznou snahou zdůvodnit a omluvit svoji spolupráci s komunistickou mocí. Podle svého mínění byl do této situace obratně vmanipulován svým fakultním spolužákem a kamarádem Honzou Hanákem, který potřeboval někoho, kdo by za něj odvedl všechnu špinavou práci. Ivan Chlud je však i nenapravitelný sukničkář a zároveň trpí entomofobií. Tyto dvě úchylky ho přivádějí do spousty komických a bizarních situací.
Chludova sestra Lea je známou módní návrhářkou. Na rozdíl od bratra je však naprosto asexuální. Její nezkušenost a naivita ji vženou do manželství se sadomasochistickým mužem a z toho ji po absurdních peripetiích Ivan nakonec dostane.
Příběh začíná za utužující se normalizace na fakultě žurnalistiky, kde se hlavní hrdina sblíží s Honzou Hanákem, pokračuje pak v předním komunistickém deníku, kam oba nastoupí po studiích. Hanák postupně Chluda ovládá a zatahuje stále hlouběji do boje proti chartistům, sám si však dává pozor, aby se příliš nenamočil. Po listopadových událostech přebírá vedení listu a svému příteli, kterého už nepotřebuje, dává výpověď.
Chlud je ženatý, to mu však nebrání v tom, aby svou manželku cynicky podváděl. Má syna Petra, kterého nemá příliš v lásce, a dceru Lucii, kterou nadevše miluje. Lucie je velmi zvídavé dítě a postrádá pud sebezáchovy. Zahyne, když si koncem sedmdesátých let spolu s dětmi ze školky hraje v zimě u rybníka a spadne do díry vysekané v ledu. Její smrt ho těžce zasáhne.
Děj není lineární, ale jde nejdříve z přítomnosti do minulosti a pak se vrací v jakémsi kruhu zpět a uzavírá se, čemuž odpovídá i netradiční pojmenování kapitol až na konci každé z nich. Příběh je plný ironických dialogů, které neočekávaným způsobem gradují hrdinův obžalobný monolog. Chludova nepřikrášlená zpověď je nejen charakteristikou uplynulé doby, ale dalece ji přesahuje, protože politické poměry se sice mění, ale lidé jsou stále stejní.