Jiří Ryvola (* 6. 12. 1939) patří mezi ty, kteří se dokážou vždy znovu a znovu vracet i k láskám, které nikdy nebudou zcela naplněny.Přestože od dětství toužil po výtvarné dráze, nebylo mu umožněno vydat se touto cestou. Po gymnaziálním studiu, zakončeném v roce 1956 maturitou, absolvoval železniční školu stavební. Jeho další profesionální dráha se pak ubírala tímto směrem. Snad to bylo z určitého hlediska i dobře, neboť jako železniční stavitel se snažil při rekonstrukci starých kamenných mostů zachovat jejich původní ráz a sounáležitost s krajinou, a tak uchovat pro budoucí generace nejen architektonické a technické památky, ale i jistou lidskou kontinuitu, ke které se občas utíká každý z nás, aby si ověřil smysl vlastního bytí.

Vraťme se však k autorovým malířským začátkům. Již v dětství absolvoval výtvarné kurzy zaměřené na kresbu. Na gymnáziu byl studentem prof. Pučelíka, v letech 1956-58 absolvoval kurz kreslení, v letech 1972-74 pak soukromé studium kresby u Dana Richtra a v letech 1980-83 lidovou výtvarnou konzervatoř. Do výtvarného dění se zapojil i jako jeho organizátor.

Jeho aktivity tvůrčí i organizační ustávají v roce 1990 poté, co ho listopadová revoluce zavála do politiky a do Prahy. V polovině 90. let se vrací ke své železničářské profesi a s nebývalou vehemencí i ke své malířské tvorbě.

Nastávající pětašedesátník Jiří Ryvola dokazuje, že patří mezi ty, kterým nenápadně přibývající léta nic neubrala na svěžesti a kreativitě. Ba naopak, každá nová výstava potvrzuje, že ve vinorodém kraji Litoměřicka, kde již dlouhá léta žije, stejně jako dobré víno, zraje i malíř.

Témata jeho kreseb se příliš nezměnila - nadále si vybírá uličky, domy a krajiny, v nichž lze nalézt citlivou "stopu lidské ruky". Snad jen regionální záběr je stále širší. K severním a jižním Čechám postupně přibyla Praha a další regiony České republiky i obrázky ze zahraničí. Nově se objevují obrázky věcí, které nás v mládí obklopovaly a na které jsme již mnohdy zapomněli, i kresby, někdy trochu ironicko nostalgické, s tématem železnice.

Největší proměnu lze pozorovat u námětů jeho obrazů. Pozvolna ubývá domů a přibývá lidí. Snad to souvisí s lidským dozráním malíře a jeho snahou zachytit rozmanitost našeho života, možná i jeho návratem ke kořenům, ze kterých čerpá energii pro svou výtvarnou práci. Činí to rukopisem, který je nezaměnitelný. Z jeho tvorby vyzařuje klid a pohoda. Kresby a obrazy jsou tvořeny a stvořeny, aby pohladily duši a vytvořily v ní jemný a laskavý úsměv. Jiří Ryvola nám s pokorou propůjčuje své oči, abychom mohli nově vidět domy a zákoutí, kolem kterých denně nevšímavě chodíme. Dokáže nahlédnout do duše lidí a zachytit osudy vepsané v jejich tvářích a očích.

Zdá se, že Jiří Ryvola se nyní nachází ve vrcholném tvůrčím období, což dokumentuje nejen zvyšující se frekvence jeho samostatných výstav, ale i zastoupení jeho obrazů a kreseb v soukromých sbírkách nejen doma, ale i v zahraničí.

PhDr. Zdeněk Pospíšil