Zdeněk Dienstbier nejen že vstoupil do deváté dekády svého života, ale je nesporně i člověkem moudrým. Může si proto dovolit odhalit nám nejen běh svého života, ale i to, proč to či ono učinil tak, jak to učinil, o čem přemýšlel a jak se rozhodoval.
Přestože dal svému příběhu literární formu s jistou mírou fabulace, ve které se prolínají jména reálná s osobnostmi vystupujícími pod pseudonymem, a nemohl popřít, že za těch osm desítek let přece jenom nějaký ten šrám utržil, napsal příběh, který je svěží a inspirující k zamyšlení. K zamyšlení o ideálech, hodnotách a principech, které určují náš život, okolnostech, které zkoušejí naši pevnost, i kompromisech, jež nám umožňují přežít, aniž bychom ztratili úctu sami k sobě. A také o době, ve které žil, i o tom, jak nové fyzikální a technické poznatky změnily tvář medicíny.
A právě někde tady je klíč k pochopení toho, proč se profesní i lidský příběh Zdeňka Dienstbiera ubíral tak, jak je popsáno v knize, i toho, že jeho aktivita stále pokračuje.